Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rytíř Pětipeský z Neprobylic a jeho děsivý příběh!!

A je tu opět konec týdne a toulky tajemnem...kam vyrazíme dnes?.....do Neprobylic...že vám to nic neříká....tak se ponořte do čtení příběhu a dozvíte se více.


Rytíř Pětipeský z Neprobylic a jeho děsivý příběh!!

 

neprobylice.jpg

 

Tvrz rodu Pětipeských v Neprobylicích pochází zřejmě již ze 14. století, první písemně doložené

Jen několik kilometrů od Slaného směrem na Louny se v obci Neprobylice nachází původně středověká tvrz, jejíž vznik se datuje zhruba do 14. století. Písemně je doloženo, že od roku 1527 žil na zdejší Horní tvrzi rytíř Václav Pětipeský z Chýš a Egerberka na Blahoticích.

Sídlo, kterému se také říkalo Hrádek, nový majitel přestavěl, což připomínají tři pískovcové desky s erby, zasazené na jižní straně tvrze. Milovníky pověstí určitě potěší příběh, jak rytíř Pětipeský podle legendy ke svému jménu přišel.

Hrůzný plán

Podle staré pověsti žil na tvrzi Hrádek hodný a spravedlivý rytíř, který vlastnil také dvůr v Bysni. Po svatbě prý moc toužil po pokračovateli rodu, ale marně. Po nějaké době byl povolán na vojenské tažení proti Turkům a jen nerad se loučil se svou mladou ženou. Vojenská výprava se protáhla a rytířově ženě se v době jeho nepřítomnosti narodilo celkem pět novorozeňat, samí kluci.

Mladá matka buď z pohnutí mysli, nebo snad proto, že chtěla holčičku, neprojevila sebemenší známky radosti. Roli matky tolika dětí najednou nezvládla a její myšlenky byly čím dál černější. Přemýšlela, co s tolika potomky, a jak mezi ně v dospělosti rozdělit majetek. Nakonec v její mysli uzrál hrůzný plán. Děti musí zkrátka zmizet.

Nikdo, kromě jisté báby Kuklice, nevěděl, že se narodily, ani kolik jich vlastně je. Také její manžel neměl o pěti synech sebemenší potuchy, nebude je tedy vůbec postrádat. Rytířova žena se nakonec definitivně rozhodla nemluvňat zbavit. Zavolala tedy místní čarodějku bábu Kuklici, aby jí poradila, jak novorozeňata odstranit. Bába navrhla, že děti utopí za vesnicí v Bakovském potoce, a nikdo se nic nedozví. Bezcitná, možná částečně pomatená matka, souhlasila...

Místo psů novorozeňata

Bába ještě k večeru dala novorozeňata do nůše, zakryla je plachtou a šla k potoku. Stalo se však něco, s čím vražedkyně nepočítaly. Tou dobou se právě vracel rytíř z vojenské výpravy. Když potkal bábu Kuklici s nůší, optal se jí, co to nese těžkého. „Ale nesu utopit štěňata,“ odpověděla pohotově bába a pokračovala v cestě.

„Kolik jich je, není to škoda?“ tázal se opět rytíř a když se dozvěděl že pět, chtěl štěňata vidět. „Pojď sem, podívám se na ně a jedno z nich si vyberu. Na památku dnešního dne a svého návratu z boje!“

Bába se všemožně snažila rytíře odradit s tím, že pejskové za moc nestojí a navíc jsou ještě slepí... V tu chvíli se ozval z nůše dětský pláč. Rytíř i členové jeho družiny se zarazili, dětský pláč se ozval znovu. Rytíř nařídil sundat plachtu z nůše a nevěřil svým vlastním očím. Z nůše na něho hledělo pět kloučků.

„Co to má znamenat? Kam neseš ty děti?“ rozkřikl se rytíř a bába mu v pláči vše prozradila. Že jsou to jeho vlastní děti a že jí jeho paní nařídila, aby je zabila, než se o jejich narození někdo dozví. Rytíř rozkázal svým poddaným, aby děti odnesli do dvora v Bysni, postarali se o ně a nikomu nic neříkali. Bába Kuklice skončila okamžitě ve sklepení.

Rozsudek navrhli hosté

Rytíř přijel na tvrz, kde ho v tu chvíli nikdo nečekal. Jeho žena byla bledá, jak ji nenadálý příchod manžela vylekal, a vřelými slovy se snažila zakrýt špatné svědomí. Rytíř si jí nevšímal, ani jí neodpověděl na pozdrav a choval se, jako by na tvrzi ani nebyla. K jejímu údivu však poručil vystrojit velkou oslavu s jídlem a pitím na počest svého návratu. Pozval své nejbližší přátele a na neprobylické tvrzi se sešli šlechtici z celého okolí.

Zábava to byla veliká, hosté se veselili a hodovali, jenom hostitel byl po celou dobu smutný a vážný. Po vydatném obědě si vzal rytíř slovo a požádal přítomné, aby mu odpověděli na jedinou otázku. Co by si podle jejich soudu zasloužila matka, která by dala utopit svoje zcela zdravé děti? Jeho žena zbledla jak stěna a hosté se nejdříve divili, jakou otázku jim to rytíř klade. Ale nakonec za všechny odpověděl vladyka z Hřešic.

„Takovou matku by měli uvrhnout do tmavého vězení a měli by ji nechat zemřít hladem.“ Teprve v tu chvíli se rytíř svěřil se svým žalem a podrobně přítomným vylíčil, co se vlastně u potoka přihodilo. Že to byla právě jeho žena, která s bábou Kuklicí zosnovala vraždu jeho pěti synů. Pět krásných a zdravých hošíků chtěla nechat utopit jako psy. A protože se mu je podařilo zachránit, jeho rod dál hrdě ponese jméno Pětipeský.

Bábu upálili na hranici

Když to rytířova žena slyšela, omdlela. Odnesli ji do sklepení a někteří z přítomných se přimlouvali, aby ji rytíř tak krutě netrestal. Marně. Rytíř byl neoblomný, zážitek od potoka mu nedovolil být milosrdný. Rozkázal, aby jeho ženu uvěznili, tak, jak před tím navrhovali jeho hosté.

Bábu Kuklici, která měla vraždu jeho synů vlastoručně provést, nařídil nejprve vymáchat v potoce a potom upálit na hranici. Aby se prý pekla pomalu. Sám pak podle pověsti opustil neprobylickou tvrz a odjel na svůj dvůr do Bysně, kde vychovával svých pět synů. Všichni pak nesli jméno Pětipesští.

Nezničitelné neprobylické zvony

Tři středověké neprobylické zvony, které zdobí místní zvonici, pocházejí z 15. a 16. století. Původní středověká zvonice byla v roce 1896 zbořena a nahrazena přesnou kopií. Do zdi zvonice jsou zapuštěny dva náhrobní kameny, které byly přeneseny ze zbořeného kostela a jeden z nich nese jméno Václava Pětipeského. Tři neprobylické zvony jako zázrakem přežily obě světové války.

Prostřední z nich byl za 1. světové války rakouskými úřady určen k roztavení a odvezen. K jeho zničení však již nedošlo a na žádost starosty byl po skončení války vrácen do Neprobylic a zavěšen na původní místo. Za 2. světové války byl pro změnu odvezen největší ze zvonů, ale protože byla v Německu náletem zničena továrna, kde měl být roztaven, také on se vrátil na své původní místo na neprobylické zvonici. Obnovená zvonice stojí na místě bývalého hřbitova a kříž vedle zvonice je z roku 1888.

Čerpáno z knihy Neuvěřitelné jevy a podivuhodné bytosti


Info o obci a okolí

Obec Neprobylice se nachází 5,5 km severozápadně od Slaného v okrese Kladno, kraj Středočeský.


 Pamětihodnosti

 Obec prvně zmíněna ve 14. stol.

Pozoruhodná zvonice, přesná kopie pův. renes. zvonice snesené r. 1890.

Tvrz z konce 16. stol. pův. majitelů Pětipeských z Chyš a Egerberku přestavěna na ovčín, nyní obnovována.

Kostel sv. Ducha na návsi zbořen r. 1741, nově postaven na návrší nad obcí, náhrobky Pětipeských přeneseny do zdi zvonice.

Tzv. Schořálkův statek je součástí Národopisného muzea v Třebízi.


Odkazy:

Webovky obce

Info o obci na Wikipedii

a ještě jedny  webovky Neprobylic


Jak se tam dostanete?

 

Autem

Okolo zastavěné části obce vede silnice 7 Praha - Chomutov v úseku Slaný - Louny.

 

Vlakem

Nejblíže obci je železniční zastávka Královice u Zlonic (jen pro osobní dopravu) ve vzdálenosti 4 km ležící na trati 110 z Kralup nad Vltavou a Slaného do Loun.

 

GPS místa:   50°15'52.581"N, 14°1'43.130"E


Takže teď už víte víc....zdravím všechny příznivce tajema a turistiky....a za týden zase za novým příběhem....ahoj 

Vláďa Loužecký

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář